ZAMLČOVANÉ NEHODY RUSKÝCH PONOREK

(ARKTIDA-PACIFIK 2019) Že to námořníci na ruských ponorkách na nukleární pohon nemají dvakrát jednoduché, ví dnes už celý svět. Co si však mnozí stále neuvědomují nebo nechtějí připustit, je četnost nehod provázejících jejich provoz. A vůbec není nutné šátrat někde ve vzdálené minulosti, kde se problémy daly omluvit nezkušeností ve vývoji a ovládání prvních kusů tohoto dnes nejničivějšího prostředku na této planetě.

*

V době, kdy už měla být bezpečnost a spolehlivost atomových ponorek samozřejmostí, se znenadání a hodně šokujícím způsobem předvedla katastrofa ponorky Kursk v srpnu 2000. Obřího podmořského mastodonta, který ve svých útrobách pohřbil 118 námořníků. Událost dostatečně medializovaná a dodnes nezapomenutá.

Od případu „Kursk“ uplynulo devatenáct let a světová veřejnost se z titulních stránek novin a hlavních zpravodajských relací televizí celého světa dozvěděla, že Rusku vznikl v červenci 2019 další problém s jednou nejutajovannějších ponorek na nukleární pohon AS-12 Lošarik, jejíž nehoda si vyžádala 14 obětí a která ve svých důsledcích mohla podle samotných Rusů způsobit katastrofu s nedozírnými následky. Nicméně jen ti nejzasvěcenější vědí, že mezi srpnem 2000 a červencem 2019 se na palubách ruských podmořských smrtonošů odehrálo další osm (!) nehod.

*

Hned při té z 30. srpna 2003 přišlo o život devět mužů. Jednalo se o nechvalně proslulou jednotku K-159 (v kódu NATO třída November) z roku 1963. Už v roce 1965 došlo na její palubě k havárii, při níž unikla do parogenerátorů radioaktivita. Kontaminovaný prostor byl nicméně jen „utěsněn“ (!) a teprve v letech 1967-1968 prošlo plavidlo generální opravou. Další opravy absolvovala K-159 v letech 1970-1972 a 1979-1980 a teprve v květnu 1989 byl tento „šrot“ vyřazen z aktivní služby. Nicméně o stav reaktoru a paliva se ani poté nikdo nestaral. Následujících 14 let ponorku jen rozežíral rez, takže podle svědectví některých ruských námořníků se její plášť ztenčil místy na sílu fólie!

Pochybné eldorádo ruských atomových ponorek na pobřeží poloostrova Kola a v Bílém moři

Tragický a hrůzu budící stav vyřazených ruských jaderných ponorek na poloostrově Kola nakonec přiměl pětici skandinávských a pobaltských států vybrat více než 200 miliónů dolarů na podporu likvidace vraků ruských atomových ponorek! Díky tomu se velitel Severní flotily admirál Gennadij Suškov rozhodl odtáhnout z gremišského (na mapě Gremikha) vrakoviště všech 16 tamních vraků. Jako třináctý měl být odvlečen vrak K-159. Mělo se tak stát za pomoci čtyř pontonových barelů (tanků). Ty však byly ještě staršího data než ponorka a pocházely z 2. světové války! Když se pak dva dny po vyplutí 30. srpna přihnala bouře, barely nevydržely a v 03:00 šla ponorka ke dnu v hloubce cca 200 metrů. A s ní i množství sice vyhořelého, nicméně stále radioaktivního jaderného paliva.

Později byl z nehody obviněn velitel tažného remorkéru a admirál Suškov byl prezidentem Putinem odvolán. Když však vdovy po mrtvých námořních zažalovaly ministerstvo obrany, soud je odkázal, aby svá obvinění a nároky na odškodnění adresovaly na admirála Suškova…

*

O dva roky později musel Putin tlouct hlavou vzteky o zdi Kremlu, když ruská záchranná ponorka AS-28 Priz ze stavu Tichomořské flotily uvízla poblíž Kamčatky v rybářských sítích v hloubce 190 metrů a sama musela čekat na záchranu, potažmo od imperialistických nepřátel!

Sítě byly tehdy evidentně kvalitní a nad osudem posádky se začala stahovat neblahá mračna. Zprvu to přitom vypadalo, že se bude opakovat situace s Kurskem. Kreml totiž nehodlal požádat nikoho o pomoc, byť vlastní doprovodné lodě nedokázaly uvíznutou ponorku uvolnit. Rusové nakonec přece jen zareagovali o poznání rychleji než v případě ponorky Kursk a společná britsko-americko-japonská koordinovaná pomoc vyústila v úspěšnou záchranu posádky ponorky, vybavené zásobami kyslíku a potravin pouze na pět dní.

*

O rok později 6. září vypukl požár na palubě atomové ponorky B-414 Daniil Moskovskij (ex K-414; v kódu NATO třída Victor III). Ponorka byla založena v roce 1989 a o rok později uvedena do služby. V 90. letech minulého století operovala po většinu času v severním Atlantiku a Arktidě a podílela se na společných cvičeních s podmořskými nosiči balistických raket třídy Delta IV. Stejně tak tomu bylo i během první dekády nového milénia až do zmíněné nehody v roce 2006, která si vyžádala životy dvou námořníků.

*

K nejvážnější ponorkové tragédii od zkázy ponorky Kursk došlo 8. listopadu 2008. Její protagonistkou byla tentokrát ponorka K-152 Něrpa (projekt útočné ponorky 971U). Už její vznik s sebou nicméně nesl všechny znaky „ruské rychlosti a kvality“. Ponorka byla založena se vší slávou v roce 1993, ale pak Moskvě došly na její dokončení peníze. Faktem je, že tehdy jelcinovské Rusko sledovalo poněkud jinou politiku než dnešní militantní putinovské Rusko, a s financováním projektu mu nakonec musela pomoci Indie. Ta si totiž v rámci modernizace svých ozbrojených sil chtěla pořídit nějaký účinný klacek na sousední Pakistán a za tím účelem si začala pronajímat od Kremlu mimo jiné ponorky na nukleární pohon.

Něrpu se nakonec podařilo spustit na vodu po patnácti (!) letech v roce 2008. V listopadu ji čekaly testy v Japonském moři a na její palubě bylo tehdy 208 osob, z toho 127 civilistů z loděnic, kde se ponorka stavěla a odkud pocházely subdodávky. Během plavby došlo k neplánované aktivaci protipožárního systému, který uzavřel dva přední oddíly a uvolnil do nich hasicí plyny (freon R-11482 a dibromtetrafluorethan). Výsledek rozhodně nebyl dvakrát povzbudivý. Celou tuhle legraci zaplatilo životem 20 osob a nejméně dalších 21 bylo zraněno.

Vlevo paluba ponorky Něrpa, kde došlo 8. 11. 2008 k nechtěnému „uhašení“ dvou desítek životů, a vpravo pozůstalí po obětech tehdejší tragické nehody

V roce 2011 byla ponorka pronajata indickému námořnictvu pod jménem Chakra, ale ani poté se jí nevyhnuly problémy. V říjnu 2017 došlo při vjezdu na základnu Visakhapatnam ke kolizi, při níž byl poškozen čelní sonar. Následné opravy si pak vyžádaly 20 miliónů dolarů.

*

Hodně „veselo“ bylo u ruského válečného námořnictva i na samém konci roku 2011, tentokrát opět za polárním kruhem. Zatímco obyvatelé evropských metropolí si chystali rachejtle na oslavu Nového roku, v Murmaňsku měly pohotovost všechny složky záchranného systému, netušíc, zda zítra či pozítří budou ještě naživu. Tentokrát se jednalo o požár, který vypukl na palubě jaderné ponorky K-84 Jekatěrinburg, jedné ze sedmi jednotek třídy Delta IV, nesoucích 16 balistických raket s vícenásobnými nukleárními hlavicemi.  Ponorka procházela opravami v plovoucím doku PD-50 v Rosljakovu, když 29. prosince v 12:20 vypukl na přídi požár. Údajně tehdy během svařování zapálily odlétající jiskry dřevěné lešení a oheň se následně rozšířil na hořlavou pogumovanou izolační protihlukovou vrstvu, pokrývající trup. Plameny byly tehdy vidět do vzdálenosti 10 kilometrů (!) a hasičské sbory válečného námořnictva s požárem zápasily devět hodin! Požár si vyžádal devět zraněných (později se uvádělo dokonce devatenáct) a rozsah škod byl vyčíslen na jednu miliardu rublů (cena jedné atomové ponorky ruského námořnictva se přitom pohybuje mezi 1,5 až 2 miliardami rublů), zatímco opravy (respektive totální rekonstrukce) trvaly až do prosince 2014!

*

Celá „legrace“ kolem ponorky Jekatěrinburg měla nicméně ještě další zajímavé konotace. Ruské vojenské i politické velení se tehdy zapřísahalo, že ponorka byla ještě před zahájením oprav zbavena veškeré výzbroje, jak jí to ostatně ukládají i mezinárodní dohody. Mimo jiné rusko-americké smlouva o kontrole jaderných zbraní, podle níž mají být podmořské nosiče balistických raket (ruské stejně jako americké) během pobytu v docích odzbrojeny a raketové šachty mají zůstat po dobu oprav otevřené, aby bylo možné pomocí satelitních záběrů kontrolovat její dodržování. Nicméně místopředseda ruské vlády a ministr obranného průmyslu Dmitrij O. Rogozin tomu dal tehdy docela ťafku, když uvedl, že v případě Jekatěrinburgu jaderné zbraně nebyly před opravou vyloženy! O lecčems v této souvislosti svědčí i skutečnost, že po celou dobu požáru zůstávala na palubě ponorky početná část posádky, která „měla kontrolovat a zajišťovat bezpečnost všech systémů…“ A do třetice: přestože podle Rusů nebyla ohněm zasažena vnitřní stanoviště ponorky, v torpédovém úseku teplota stoupala nebezpečně vysoko a osud Murmaňsku tehdy podle všeho visel skutečně na vlásku. To ostatně 14. února 2012 potvrdila zpráva v ruských médiích, že Rusko bylo tehdy pouhý den od katastrofy černobylského rozsahu…

*

Nakolik jsou u ruské maríny nebezpečné „svářecí práce“ svědčí i další pohroma, k níž došlo o pouhé dva roky později 16. září 2013. Tentokrát se ohroženým místem stal Vladivostok na Dálném východě, kde během údajně rutinní údržby (?) v loděnicích Bolšoj Kameň došlo k požáru na palubě atomové ponorky K-150 Tomsk třídy Antěj (v kódu NATO Oscar II), do níž patřil i nechvalně proslulý Kursk.

Relevantní informace o události přitom lezly z Rusů jako z chlupaté deky. Podle prvních zpráv došlo k požáru během svářečských prací mezi vnějším a tlakovým trupem, ale nikdo nebyl zraněn. Oficiální dodatek ještě téhož dne pak zněl typickým ruským ptydepe: „Neexistuje žádné radiační nebezpečí. Zbraně byly z ponorky vyloženy. Situace je zcela pod kontrolou.“

Do protipožárního zásahu bylo nicméně nasazeno patnáct posádek Tichomořské flotily a všechny dostupné síly ministerstva pro mimořádné situace (EMERCOM). Druhý den pak ruská tisková agentura Itar-Tass přiznala, že nehoda si vyžádala 15 zraněných. Později navíc vyplavalo na povrch, že uvedené záchranné jednotky bojovaly s plameny plných pět hodin!

Nad celou záležitosti přitom opět viselo několik pikantních otazníčků a vykřičníčků. V prohlášení vyšetřovacího výboru se totiž následně uvádělo, že „Tomsk v důsledku požáru ztratil některé své funkční vlastnosti…“ O jaké přesně „funkční vlastnosti“ se mělo jednat, už výbor raději neuvedl, nicméně v případě velké atomové ponorky může mít i „malá funkční nedostatečnost“ hrozivé následky. Navíc ona „rutinní“ údržba ponorky probíhala už třetím rokem (!), neboť Tomsk pobýval v doku od roku 2009. V souvislosti s „kauzou Tomsk“ pak generální ředitel norské ekologické nadace Bellona (mimo jiné má zastoupení i v Murmaňsku!) a jaderný fyzik Nils Bøhmer vyzval k důslednějšímu dohledu nad opravami ruských ponorek s tím, že „je jasné, že ruské námořnictvo se ze svých pochybení evidentně nepoučuje“. Navíc Rusko vybídl, aby k této záležitosti přizvalo nezávislé odborníky, včetně civilních, majících například zkušenosti s provozem atomových ledoborců… Což je představa, z které musely jít na ruské admirály a Kreml doslova mdloby!

*

Jak je v Rusku a u jeho ponorkového loďstva nebezpečné „pracovat s ohněm“ se znovu ukázalo už 7. dubna 2015. Tehdy se v suchém doku v Severodvinsku nacházela v rámci údržby a modernizace obří atomová ponorka K-266 Orjol (opět třídy Antej respektive modernizovaný projekt 949AM) o výtlaku 25 tisíc tun. Požár tentokrát vznikl během svářečských prací mezi vnějším a tlakovým trupem na úrovni deváté sekce a na jeho likvidaci se podílelo osm hasičských sborů, přičemž část posádky zůstala opět uvnitř ponorky, aby podle očitého svědka tehdejší nehody, korespondenta listu Pravda Andreje Michajlova, „zabránila šíření požáru uvnitř trupu“. Celkové škody byly na základě šetření vyčísleny na 100 miliónů rublů, přičemž největší škody utrpěly systémy ponořování a vynořování ponorky!

*

V pořadí osmá nehoda s požárem se odehrála o rok později 29. dubna 2016 ve Viljučinsku na Kamčatce. Její aktérkou byla ponorka K-173 Krasnojarsk (aby se to nepletlo, opět projekt 949A, třída Antej, ale starší a menší verze). Tentokrát hovořila pro Rusy polehčující okolnost v podobě skutečnosti, že se tak stalo během demontáže vyřazené ponorky, která byla ve službě od roku 1986. O tvrzení velení námořnictva, že se tou dobou nacházela už bez výzbroje, asi netřeba pochybovat. Nakolik však byl v té době už demontován i reaktor a jeho příslušenství, zůstává nicméně otázkou.

*

P.S.

V rámci objektivity je třeba uvést, že s požáry atomových ponorek v docích měli svého času nemalé problémy i Američané. Ti se však na rozdíl od Rusů stihli poučit a přijmout odpovídající bezpečnostní opatření, aby neustálým opakováním stejných chyb nebyli za „TDT“…

 - CK-