Veselý Lothar

Vesely Lothar

V létě 1916 měla 1. světová válka za sebou už druhý rok bojů napříč všemi poledníky a rovnoběžkami, ale její těžiště i nadále zůstávalo v Evropě. Centrální mocnosti i Dohoda se přitom snažily za cenu neskutečných ztrát a obětí prolomit patovou situaci zákopové války, a za tím účelem se ještě zintenzivnilo nasazení námořních sil. Němci tou dobou už plně pochopili a docenili význam svého ponorkového loďstva a jeho nasazení od Severního až po Středozemní moře dávalo i přes nejrůznější omezení Dohodě nepříjemně pocítit jeho účinky.

Ve Středomoří se přitom od léta 1915 válčilo hned na několika frontách. Rakousko-uherská a německá vojska bojovala proti Italům v Dolomitech, proněmecky orientované arabské kmeny v severní Africe vedly guerillovou válku s Brity a Italy a přestože anglo-francouzské dobrodružství u Gallipoli skončilo už v lednu fiaskem, Dohoda se nadále zuby nehty držela i v Egejské oblasti. Její invazní síly se ještě v říjnu 1915 bez ohledu na řeckou neutralitu vylodily v severořeckém přístavu Soluň a když řecký král Konstantin I. a vláda premiéra Skulidise vpustili „na oplátku“ v červnu 1916 do Thrákie německo-bulharská vojska, mocnosti Dohody reagovaly vyhlášením řecké blokády a bezprecedentím ulti- mátem, požadujícím změnit vládu a rozpustit parlament.

Všechny tyto události, vyžadující si neustálé doplňování vojáků, výzbroje, munice a zásob, a celkový strategický význam středomořských námořních komunikací pro spojení mocností Dohody s Indií, Austrálií a japonským spojencem, tak nahrávaly tomu, že Středozemní moře křižovaly měsíc co měsíc, týden co týden stovky ba tisíce plavidel a zdejší vody se tak stávaly skutečným eldorádem pro ponorkovou válku.

Ztráta každé lodi totiž dostávala dohodové jednotky ve Středomoří, odkázané na zásobování po moři, do svízelné situace. A bylo vcelku lhostejno, jaký náklad se na palubě potopené lodi nacházel. Nemuselo jít totiž jen o muže ve zbrani. Ztráta munice činila nepotřebnou veškerou výzbroj, ztráta potravin zase podlamovala bojovou morálku vojska, bez koní nebylo možné zajistit přesun těžké dělostřelecké techniky. Vedle toho však ponorky v nejednom případě posloužily i k velmi delikátním akcím, nad nimiž se ještě dnes klene clona tajemného mlčení.

V době, kdy se na západní frontě více než sto britských a francouzských divizí chystalo probít skrz tisíce kilometrů ostnatého drátu na řece Sommě, zamířila U 35 z Jadranu daleko na západ až ke španělskému pobřeží. Psal se červen 1916 a pro Štěstěnou provázeného Lothara, jak se o něm tehdy začalo říkat, to byla jeho v pořadí pátá bojová mise. Zpočátku nasvědčovalo o její výjimečnosti především nečekaně rychle narůstající skóre. Počínaje 13. červnem potápěl Arnauld přinejmenším tři lodě denně. Pravda, v případě plachetnic jako Giosue, San Francesco a nebo Dolmetta M šlo doslova o malé mřenky o výtlaku ani ne padesáti tun, jenže největší překvapení přislo 21. června, kdy se U 35 zcela neočekávaně objevila v rejdě španělské Cartageny a přirazila k boku německého parníku Rom, internovaného v přístavu krátce po vypuknutí války.

Pod pojmem „neočekávaně“ si musíme představit především nic netušící novináře a agenty cizích špionážních centrál. Španělské úřady byly naopak o příjezdu ponorky nepochybně dobře informovány, neboť von Arnauld nepřijel jen poklábosit s kapitánem internované lodi a snad i doplnit palivo a zásoby po dlouhé cestě, ale měl ještě další významné poslání. Celá akce se přitom zjevně nechystala ze dne na den, jak o tom svědčí mimo jiné i podivně dlouhá pauza mezi Arnauldovu čtvrtou a pátou misí. Zatímco běžná přestávka na zotavení posádky a opravy ponorky činila v „sezóně“ (od jara do podzimu) zpravidla jeden měsíc, tentokrát se přípravy k nové plavbě protáhly na více než dvojnásobek obvyklého času.

Připlutí U 35 do Cartageny je dodnes zahaleno hodně temnou rouškou nejasností. Jisté je přinejmenším to, že Arnauld přivezl do Španělska osobní dopis od samotného kaisera. Ten v něm údajně děkoval svému španělskému protějšku – králi Alfonsu XIII. – za zdravotnickou pomoc německým koloniálním vojákům z Kamerunu. Nepochybně záslužné gesto, které však mohl mnohem snáze a rychleji vyřídit německý ambasador v Madridu. Vysílat do španělských vod za tímto účelem drahocennou ponorku a navíc ji vystavit naprosto nepokrytému vyzrazení tak postrádá jakoukoliv logiku a nemá nic společného se zdravým rozumem.

V této souvislosti se objevily spekulace, že Arnauld u sebe neměl jen děkovný dopis, ale také německou žádost, aby Španělsko vstoupilo do války po boku Centrálních mocností. Pro přepravu takového zpravodajsky horkého dokumentu by se samozřejmě už ponorka hodila. Nicméně stejně tak se ale nabízí úvaha, zda U 35 nepřiplula do Cartageny s ještě docela jiným posláním. Španělsko totiž hrálo za 1. světové války velmi významnou roli v hledáčku zpravodajských služeb a pro Arnauldovu U 35 to neměla být zdaleka poslední utajená cesta tohoto druhu…

U 35 opustila Cartagenu hned nazítří 22. června a do konce mise zarovnala účet potopených lodí na plné čtyři desítky. Konkrétně se jednalo o 19 parníků a 21 plachetnic o hrubé prostornosti 57 148 BRT a krom toho Arnauld atakoval dalších deset lodí. Většina obětí nesla italskou vlajku, ale nechyběly mezi nimi ani lodě britské, francouzské, norské či japonská Daiyetsu Maru (3184 BRT). Přitom se mu zpravidla dařilo potápět lodě, směřující do frontových oblastí se strategickým vojenským nákladem. Tak tomu bylo například v případě italského parníku Mongibello (4059 BRT), který se plavil z Baltimoru do Janova a von Arnauld ho poslal ke dnu asi 50 mil východně od ostrova Menorca. To všechno byla ale jen vstupní vizitka jeho oslnivé ponorkářské kariéry…

Po návratu ze „španělské mise“ byla U 35 přezbrojena novým kanónem ráže 105 mm a sám von Arnauld v tu chvíli ještě netušil, kolik granátů prožene během příští bojové plavby jeho hlavní.

Korzár znovu opustil Kotor 26. července a už o dva dny později vyzkoušel asi 50 námořních mil jihovýchodně od mysu Spartivento účinnost nového děla na velkém italském nákladním parníku SS Dandolo (4977 BRT), směřujícího z Kalkaty do Livorna. A od 30. července měla po celý následující měsíc jít ke dnu den co den alespoň jedna nepřátelská loď, ale zpravidla jich bylo mnohem víc. Ještě na konci měsíce von Arnauld potopil čtyři menší lodi mezi ostrovem Pantelleria a tuniským pobřežím a 4. srpna si toto skóre zopakoval jižně od fran- couzské Riviéry, jen s tím rozdílem, že mezi jeho oběťmi byly tentokrát i velké parníky. Jedním z nějvětších byl italský SS Siena (4372 BRT), který byl na cestě z Karibiku do Janova. Jeho potopení nebylo zřejmě jednoduchou záležitostí, protože si vyžádalo 46 obětí na životech cestujících a posádky.

V té době se v Arnauldově hledáčku ocitl i španělský parník Ganekogorta-Mendi (3234 BRT). Korzár ho zastavil obvyklým varovným výstřelem asi 10 mil severovýchodně od Port Vendres. Když zjistil, že loď veze náklad uhlí z anglického Newcastlu do italské Savony, přikázal kapitánovi opustit s jeho čtyřiadvacetičlennou posádkou loď. Kapitán Herminio Gallarza se sice chvíli vzpouzel a přemlouval Arnaulda, aby loď zajal, ale nepotápěl, ale německý velitel na něco takového nemohl přistoupit. Španělé se proto nakonec nalodili do dvou člunů a zamířili k francouzským břehům, zatímco němečtí námořníci přenesli na ponorku vše, co se dalo na jejich misi upotřebit, a poté loď poslali na dno Lvího zálivu.

A skóre s každým dnem hrozivě narůstalo. Skutečnou paniku vyvolal v italských vodách 14. srpna, kdy postupně poslal ke dnu jedenáct lodí. Jeho taktika přitom zůstávala stále táž. Šetříc torpéda, neohroženě se vynořil, nechal lodě zastavit varovným výstřelem ze vzdálenosti nějakých 5500 m a z přibližně poloviční distance je nakonec několika přesnými zásahy potopil. Během celé mise tak vystřílel celkem 900 granátů, ale použil jen pouhopouhá čtyři torpéda, z toho jedno proti francouzskému pancéřovému křižníku Ernest Renan. Ten však potyčku s ponorkou přečkal bez větší újmy. Přesto se po návratu do Kotoru mohl „Veselý Lothar“ pyšnit naprosto nevídaným účtem potopených lodí v podobě 29 parníků a 25 plachetníc o hrubé prostornosti 90 213 BRT.

 Ukázka z publikace:

ZLOVĚSTNÉ OCEÁNY 2.E-shop: Zlověstné oceány 3.

Komentáře nejsou povoleny.