Trojstěžník pod ženským velením

Mezi soudobými replikami historických plachetnic zaujímá čelné místo kopie někdejší švédské pinasy z poloviny 17. století Kalmar Nyckel. Tenhle trojstěžník dává už na první pohled okusit kouzlo dávných časů a dálek, kdy se to na mořích a oceánech jen hemžilo korzáry a piráty.

Původní Kalmar Nyckel vznikl někdy kolem roku 1625 a v roce 1628 byl zakoupen obchodníky z pobaltského přístavu Kalmar jako příspěvek k rozvoji královského loďstva. Když se Švédsko rozhodlo po vzoru ostatních evropských mocností založit vlastní obchodní kolonii v Novém světě, byl pro přesun prvních osadníků vybrán právě Kalmar Nyckel a ještě jedna menší loď Fogel Grip.

Obě lodě opustily v prosinci 1637 pod velením Jana Hindriksena van der Water přístav Göteborg, ale zuřivá bouře v Severním moři je přinutila uchýlit se do Nizozemí, kde se následně zdržely nějaký čas opravami. Už na Nový rok 1638 však mohly opět zvednout kotvy a v březnu se před nimi objevilo pobřeží Severní Ameriky.

V únoru 1640 podnikl Kalmar Nyckel druhou plavbu, během níž přivezl do osady Fort Christina další zásoby a osadníky. Jedním z nich byl mimochodem Repris Torkillus, první luteránský kněz v Novém Švédsku.

Kalmar Nyckel uskutečnil ještě čtyři další bezproblémové plavby a poté se zúčastnil švédsko-dánské války. Později se opět vrátil do služby u obchodního loďstva, dokud koncem 17. století neztroskotal. Místo zániku je přitom dodnes předmětem spekulací a zatímco jedni badatelé uvádí za místo ztroskotání pobřeží nedaleko Kalmaru, jiní se kloní k názoru, že se potopil ve  východoanglických vodách.

V duchu oživení zájmu o dávné námořní tradice se v roce 1986 spojila skupina občanů v delawarském Wilmingtonu (ten se rozkládá nedaleko místa původní osady Fort Christina) a založila nadaci Kalmar Nyckel Foundation, která si vzala za cíl postavit repliku někdejší plachetnice. Jako první přispěl nadaci stát Delaware a po něm následovaly dary od sponzorů i od jednotlivých občanů.

Projektem kopie někdejšího trojstěžníku o výtlaku 300 tun a délce 40 m byli pověřeni lodní architekti Thomas C. Gilmer, Melbourne Smith, Joel Webster a Ken Court a v září 1997 byla loď slavnostně spuštěna na vodu. V květnu následujícího roku bylo dokončeno její vystrojení a loď mohla vyplout na svou panenskou plavbu.

Loď má certifikaci USCG (sub-chapter T) a je samozřejmě vybavena moderním navigačním a komunikačním zařízením. Při výletních plavbách je schopna pojmout až 49 cestujících a pomocnou pohonnou jednotku představují dva motory Caterpillar 3208 po 180 k. Zásoby vody a potravin umožňují výletní plavby v délce 145 hodin při rychlosti 8,5 uzlu, respektive 6 dní nebo 2200 námořních mil.

Prvním velitelem nového Kalmaru Nyckel se stal David W. Hiott, který stál na kapitánském můstku bezmála deset let. Když zemřel na rakovinu, nahradily ho v dubnu 2007 ve funkci hned dvě osoby, a to dokonce něžného pohlaví, ale pevných zásad a bohatých námořnických zkušeností – Lauren Morgensová a Sharon Litcofská.

Aby těch pikantností kolem plachetnice nebylo málo, ještě v roce 1986 v souvislosti s nadcházejícími oslavami založení Wilmingtonu byl pověřen skladatel Benjamin Lees napsáním symfonie. Lees výslednou práci pojmenoval příznačně Symphony No.5: Kalmar Nyckel, a o jejích kvalitách svědčí mimo jiné nominace na Grammy Award v roce 2003.

A do třetice není možné nezmínit slavného maskota – kocoura Toolboxe. Tenhle potomek divoké kočky se narodil během stavby lodi ve schránce na nářadí, což jeho nálezce inspirovalo k jeho pojmenování. Toolbox strávil na lodi služebně bezkonkurenčně nejdelší čas, a proto byl povýšen na lodního „praporčíka“ s funkcí kapitánova pobočníka. Kromě Toolboxe však na lodi působily v různých časech i další kočky, přičemž nejmladším členem posádky je nyní kocour Timmynocky.