SMS Scharnhorst & SMS Gneisenau

Pancéřové křižníky SMS Gneisenau a SMS Scharnhorst byly koncipovány jako zdokonalený a zvětšený (zhruba o 20 procent) typ křižníku SMS Roon. První z nich byl založen v brémských loděnicích AG Wesser 28. prosince 1904, druhý v hamburských loděnicích Blohm & Voss 3. ledna 1905. Oba byly spuštěny na vodu v červnu 1906, ale dokončovací práce probíhaly rychleji u Scharnhorstu, který byl zařazen do služby 24. října 1907, zatímco jeho sesterskou loď Gneisenau převzalo námořnictvo až 6. března 1908.

Lodě byly dlouhé 144,6 m, široké 21,6 m a jejich maximální ponor činil 8,4 m. Hlavní výzbroj představovalo osm děl ráže 210 mm, z nichž dva páry byly umístěny ve dvou otočných věžích na přídi a na zádi a zbývající čtyři kusy se nacházely v bočních kasematách. Sekundární výzbroj zastupovalo šest kanónů ráže 150 mm a osmnáct děl ráže 88 mm. Německé kanóny Krupp byly známy svou kvalitou a dostřelem, který u ráže 210 mm činil 12 000 m a u ráže 150 mm 10 000 m. Boční salva křižníku dosahovala hmotnosti 885 kg.

Kromě toho obě lodi nesly po jednom příďovém, záďovém a pravobočním a levobočním torpédometu, umístěném pod čarou ponoru. Posádka se skládala z 52 důstojníků a 788 poddůstojníků a lodníků, z toho 14 důstojníků a 62 příslušníků mužstva bylo vyčleněno pod přímou podřízenost velitele eskadry.

Tloušťka pancéřové ochrany se pohybovala od 60 mm (paluba) přes 80 mm (boční pás), 150 mm (barbety a kasematy) a 170 mm (dělostřelecké věže) až po 200 mm (velitelská věž). Pohon obstarávaly tři trojčinné parní stroje, zásobované párou ze šestnácti kotlů a dosahující výkonu 28 783 k (Scharnhorst), respektive 30 396 k (Gneisenau), umožňující lodím  vyvinout  rychlost  až 23,6  uzlu za hodinu. Zásoba uhlí  činila 2000 t, s kterou akční dosah křižníků dosahoval při rychlosti 12 uzlů 5120 námořních mil.

Obě posádky měly skvělý výcvik, o čemž svědčí mimo jiné i první dvě místa v dělostřelecké soutěži o Kaiserův pohár ve dvou ročnících po sobě.

Všechny tyto parametry činily z obou lodí nejlepší jednotky své třídy, čemuž ostatně odpovídala i jejich pořizovací cena: zatímco SMS Scharnhorst přišel německé daňové poplatníky na 20,3 miliónu marek, SMS Gneisenau je stál jen o milión méně.

Bojová hodnota pancéřových křižníků utrpěla nástupem nové třídy tzv. bitevních křižníků, odvozených od bitevních lodí typu dreadnought a reprezentovaných britskými jednotkami třídy Invincible. Tyto lodi, osazené výrazně mohutnější dělostřeleckou výzbrojí a díky turbínovému pohonu dosahující podstatně vyšší rychlosti, odsoudily takřka přes noc všechny pancéřové křižníky do role outsiderů.

Vzhledem k pořizovací ceně a omezenému množství bitevních křižníků však handicap pancéřových křižníků nebyl zase tak horký, jak se mohlo na první pohled zdát. Ostatně samotní Angličané se opírali o své pancéřové křižníky ještě v bitvě u Skagerraku v roce 1916. Pro německé křižníky se pak tím spíše otevíral prostor pro jejich nasazení v zámoří, i když je v této roli limitovala jejich značná spotřeba uhlí a v té souvislosti citelný nedostatek zámořských základen.

Operační službu zahájil SMS Scharnhorst v květnu 1908 v rámci tzv. výstražných sil (Befehlshabers der Aufklärungsstreitkräfte; B. d. A.), kde nahradil vlajkovou loď SMS Yorck. Poté, co bylo rozhodnuto, že tuto roli převezmou nové bitevní křižníky, byl v březnu 1909 spolu se svou sesterskou lodí SMS Gneisenau uvolněn pro službu u Východoasijské eskadry.

Na svou novou misi se vypravil s kontradmirálem Friedrichem von Ingenohl na palubě 1. dubna 1909. Za měsíc dorazil do přístavu Colombo na Srí Lance, kde se setkal s dosavadní vlajkovou lodí eskadry SMS Fürst Bismarck. Odtud pokračoval do Tsingtau, kde ho v březnu 1911 doplnil i sesterský křižník SMS Gneisenau.

Křižník SMS Gneisenau měl o poznání pestřejší život. Jeho prvním velitelem se stal kapitán Franz Hipper, který se v roce 1916 proslavil jako velitel eskadry bitevních křižníků v bitvě u Skagerraku (Jutska). Křižník zpočátku sloužil jako doprovodná loď císařské jachty SMY Hohenzollern a na přelomu let 1909-1910 podnikl cesty po Atlantiku, do Španělska a do Norska. V listopadu 1910 byl i on převelen na Dálný východ, přičemž na jeho palubě tehdy cestoval i korunní princ s princeznou a filmový štáb, který celou cestu zachytil na dodnes dochovaný filmový materiál.

Křižník se plavil pod velením kapitána Ludolfa von Usslar přes španělskou Malagu a egyptský  Port Said do Colomba, kam  dorazil 6. prosince

1910. Až do února 1911 se zdržoval v Indickém oceánu a teprve v březnu se objevil v Hongkongu a 14. března zakotvil v Tsingtau. V následujícím roce podnikl cesty do Japonska a k pobřeží Sibiře a v prosinci 1912 se jeho posádka dočkala nového velitele Východoasijské eskadry v osobě viceadmirála von Spee.

Další podrobnosti o osudech pancéřových křižníků SMS Scharnhorst a SMS Gneisenau včetně jejich nasazení v námořních bitvách u Coronelu a u Falkland v roce 1914 najdete v publikaci ZLOVĚSTNÉ OCEÁNY 1. – Eskadra smrti 1881-1914 (viz e-shop)!