Škodná jménem LENIN

(ARKTIDA) O tom, že Vladimír Iljič Uljanov, řečený Lenin, toho za svého života napáchal hodně zlého, se dnes už ví docela dost. V 50. letech minulého století byl nicméně spuštěn na vodu ledoborec téhož jména, od něhož si všichni slibovaly hory doly a světlou službu ani tak lidstvu, jako celosvětovou propagandu věrozvěstům lepších zítřků.

*

Navenek by v případě dnešního muzea „ledoborec Lenin“ nikdo nehádal, co má tahle loď na svědomí ohledně životního prostředí v Arktidě

Loď o délce 134 metrů a výtlaku 16 000 tun to byla na první pohled nepochybně zajímavá. Na ledoborec impozantní a stran pohonu očima tehdejší veřejnosti přímo revoluční. Ten totiž obstarávaly dva 90megawatové reaktory OK-150, nahrazené později dvěma 171megawatovými OK-900, dodávajících energii čtyřem turbínám. Ledoborec měl v době, kdy se o tání Arktidy ještě nikomu ani nesnilo, zajistit co nejdelší průchodnost lodních tras kolem Sibiře, ale na některé plány jsou i stranické příkazy krátké.

*

Ledoborec Lenin očima dnešních ruských karikaturistů

První roky služby provázely Lenin záběry z ledových plání na titulních stránkách novin napříč kontinenty, ale už v únoru 1965 se nad Leninem notně zatmělo. Tehdy totiž došlo k nehodě u reaktoru č.2. Mizivé zkušenosti s havarijními situacemi zapříčinily, že během odstávky se roztavily a zdeformovaly dvě třetiny palivových tyčí. V důsledku toho bylo nakonec nutné vyjmout i tzv. řídící tyče a po dvou letech se s nimi učinil po ruském způsobu krátký proces: vyhodily se do moře nedaleko ostrovů Nová země.

*

Takovýmto způsobem se v roce 1967 sovětští soudruzi vypořádali s poškozenými reaktory ledoborce Lenin

K další havárii došlo o pouhé dva roky později, krátce po zavezení paliva. V té souvislosti bylo nutné dokonce rozbít betonový a kovový ochranný štít, takže došlo k rozsáhlému mechanickému poškození. A způsob, jakým tehdy naložili s poškozenou dvojicí reaktorů? Z pohledu ruského námořnictva se jednalo o hrdinský kousek, mládenci a děvčata z Greenpeace a jiných „zelených“ organizací (kdyby tehdy byly na světě) by však asi nedostali kopřivku, ale rovnou by je klepla pepka.

 Ruská marína totiž zajela s Leninem na staré známé jaderné pohřebiště u Nové země a 19. září 1967 ve 22:27 zde pomocí kumulativních náloží připravila odstřel „závadného“ úseku. Na lodi v tu chvíli bylo pouze havarijní komando. Následná exploze „odpárala“ oba reaktory, které se vysypaly do jaderné popelnice ruského námořnictva na dně Barentsova moře. Pravda, odlehčené lodi se ulehčilo o dva metry ponoru, zato oceánu se přitížilo o vražednou dávku jaderného odpadu. A ryby, které to snad přežily, svítí každopádně víc jak lustr v obýváku, nemluvě o tom, co z nich časem zmutuje.

Lenin následně obdržel dva nové reaktory a v roce 1970 se vrátil do služby. V roce 1989 byl definitivně vyřazen ze služby.

 -CK-