Ruské hrátky s peklem

(ARKTIDA 2019) Bylo to pomalu jako pecka z Aurory. Jakoby Rusům nestačila katastrofa jejich nukleární ponorky Kursk v srpnu 2000 a poté dovedně utajovaná série dalších, letos v létě se rozhodli znovu otestovat, co vydrží nejen nervy obyvatel této planety, ale planeta sama. V tomto případě prostřednictvím o něco menší, nicméně o to více utajované ponorky AS-12 Lošarik.

*

Na palubě ponorky mělo dojít 1. července  Barentsově moři k nehodě (údajně požáru), při níž zahynulo 14 špičkových důstojníků ruského válečného námořnictva. v širším kontextu nicméně asi to nejzajímavější zaznělo na pohřbu obětí v Sankt Petěrburgu, kde bylo mimo jiné řečeno, že mohlo dojít ke „katastrofě planetárního rozsahu“!

*

Co se týče samotné ponorky, jedná se o jeden z typů, používaných pod hlavičkou Hlavního ředitelství hlubokomořského výzkumu (sic!), známého pod zkratkou GUGI. Tento orgán nicméně spadá pod válečné námořnictvo a do jeho činnosti má co mluvit i vojenská zpravodajská služba GRU. Proto kolem celé aféry tolik tajností a scestných blábolů o nehodě při „plnění vědecko-výzkumných úkolů“.

*

Jen pro přesnost: Lošarik není žádný malý výzkumný batyskaf, byť mu má svou koncepcí blízko. Ve skutečnosti jde o ponorku na jaderný pohon, o jejíž velikosti hovoří jasnou řečí délka 75 metrů a výtlak cca 2000 tun! Tedy jen o málo méně, než měla první bojová ponorka na jaderný pohon v podobě amerického typu USS Nautilus. S batyskafem ji nicméně spojuje koncepce několika speciálních navzájem propojených gondol (hovoří se o pěti až sedmi) pro 25člennou posádku a pohonný systém uvnitř trupu, vyplněného mezi gondolami a vnějším pláštěm podle všeho nestlačitelnou kapalinou (u batyskafů typu Trieste to byl benzín nebo petrolej).

*

Rusové si nicméně v posledních dekádách libují v doslova gigantických ponorkách a s tím souvisí i další zajímavost kolem Lošariku. Prvotním určením této hlubinné ponorky jsou totiž tajné operace v hloubkách až do 6000 metrů, zatímco běžné ponorky na nukleární pohon se pohybují zpravidla v hloubkách do 500 metrů. A do míst tajných hlubinných operací je mají dopravovat právě ony obří ponorkové nosiče typu Delta IV nebo nejnověji Bělgorod, uzpůsobené pro ponor až do hloubky 1000 metrů!

Obří ruské nosiče menších hlubinných ponorek tříd Yankee a Delta (označení v kódu NATO)

*

A co se skrývá pod komickými slovy ministra Šojgu, že „Lošarik prováděl důležitý výzkum zemské hydrosféry“? Na programu bylo evidentně tajné vojenské cvičení. I když ponorky typu Lošarik a spol. v současné době údajně nenesou výzbroj, její doplnění by ale i podle ruských zdrojů nemělo být velkým problémem.

*

Ponorky typu Lošarik zřejmě plní některé na pohled méně militaristické úkoly. V rámci současného soupeření o vliv nad tající Arktidou jde například o to, kdo si z jejích hlubin urve co největší claim pro těžbu ropy, plynu a dalších surovin z pod jejího dna. A zrovna Lošarik je údajně dobře vybaven i pro tyto úkoly.

Nicméně stejně tak se s nimi ale zjevně počítá i při plnění špionážních úkolů a bez významu není ani jejich schopnost ničit podmořské kabely nebo „nepřátelské“ podmořské stacionární objekty.

*

A takových cvičení se samozřejmě účastní početná flotila dalších plavidel, nacvičujících vzájemnou součinnost. Lošarik se přitom pohyboval v jejich dosahu (nakonec se ponorku i s oběťmi podařilo zachránit). Takže pokud by se jeho reaktor rozhodl napodobit Černobyl, následoval by bezpochyby v přítomnosti dalších reaktorů na palubách blízkých válečných plavidel (ponorek), možná i s plnými šachtami řízených střel s jadernými hlavicemi, docela zajímavý dominový efekt. A možná by se tak naplnil další z pozoruhodných snů Julese Verna z románu Na kometě. Jen s tím rozdílem, že by se do vesmíru vypravila namísto kusu Středomoří asi část Arktidy a následky by určitě neskončily happyendem…

 -CK-