Necudný marinista

Sex a erotika patřila k námořnickému řemesla odjakživa. Oč delší čas museli mořeplavci strávit na vlnách moří a oceánů mimo dosah svých družek a milenek, o to více popouštěli uzdu potlačovaným touhám a vášním v prvním přístavu, kde jejich koráb hodil kotvu.

Nicméně v časech, kdy pánové Daguerre a bratři Lumiérové ještě nebyli na světě, se o obrazové zachycení poněkud prostopášných skotačin příslušníků válečné či obchodní maríny museli postarat výtvarníci z řad malířů a karikaturistů. A to dokonce i takových, u nichž by to člověk při pohledu na tzv. oficiální část jejich tvorby neřekl.

Ukázkovým příkladem výtvarníka, který vynikl jako precizní marinista, ale zároveň dokázal tu s humorným, tu s ironickým ba až jedovatým podtextem a nejednou až pornografickým stylem naplno odhalit život na lodích a hlavně v přístavech Velké Británie na přelomu 18. a 19. století, představoval Thomas Rowlandson.

Rodák (1756-1827) ze staré židovské čtvrti v Londýně pocházel z rodiny tkalce, která se musela stran živobytí setsakra ohánět. A kdy továrně, kde Rowlandson senior pracoval, zkrachovala, museli se přestěhovat do Richmondu v severním Yorkshiru. Thomasova teta pak poskytla mladému Thomasovi ubytování a finanční prostředky, aby mohl chodit do školy v londýnském Soho. Už tehdy se u něho projevilo výtvarné nadání, když čmáral po okrajích učebnic a přivydělával si humoristickými karikaturami pro otce svého spolužáka Richarda Burkeho Edmunda, který patřil mezi vlivné politiky. A karikatury byly tehdy vítanou zbraní, sloužící k dehonestaci oponentů. Zřejmě i zásluhou těchto „melouchů“ se Rowlandson dostal až na královskou akademii a v šestnácti letech zamířil do Paříže studovat figurální kresbu.

Po návratu do Anglie se dočkal své první výstavy a také hmotného zajištění dědictvím po tetě ve výši 7 tisíc liber. Jenže co by jinému vystačilo do konce života, dokázal mladý Thomas prošustrovat za pár měsíců v hráčských doupatech. Podle některých svědectví dokázal hrát až 36 hodin v kuse!

A tak když začínalo být ouvej, vrátil se ke svému talentu a začal opět kreslit a ilustrovat.

Vedle řady nejrůznějších motivů se věnoval i kresbě a malování námořních motivů a lodí, které tehdy neodmyslitelně patřily k životu Spojeného království. K nejznámnějším patří jeho plátno „Glorious Defeat of the Dutch Navy Octr 10 1797, by Admiralsk Lord Duncan and Sir Richard Onslow, with a View Drawn on the Spot of the Six Dutch Line Ships Line of Battle Ships Captured and Brought into Yarmouth“ (1797). Jinak se vytvořil i řadu marinistických scenérií s přesnou kresbou lodí a věrným zachycením dobové atmosféry.

Nicméně vedle této „oficiální“ tvorby u Rowlandse objevíme i kresby, z nichž ještě dnes jdou na mnohé moralisty mrákoty a výstavy se z nich rozhodně nepořádají. Mnohé mají sice ve svých archívech věhlasné britské instituce, ale ještě více se z nich těší soukromí sběratelé. Jejich ústředním motivem jsou povětšinou lechtivé scény mezi námořníky a lehkými děvami, „falešně prožívaná“ loučení, kdy plachty lodě ještě nezmizely za obzorem a milé námořníků už ukájejí svůj chtíč v objetí nadržených šamstrů. Relativně slušné, nicméně hodně ironická je i Nelsonova karikatura po bitvě u Nilu, která napovídá, že na rozdíl od pojetí historiků asi zdaleka nebyla tak „úžasně vítězná“, ale ve skutečnosti z Nelsonovy eskadry učinila plovoucí invalidovnu…

-CK-