Melodie francouzských korzárů

(FRANCIE) Korzárské písničky a písničky o korzárech jsou doménou přímořských národů. Nicméně mnohé z nich už dokázaly zakotvit i mezi suchozemskými „krysami“. Francie patřila odjakživa k námořním mocnostem prvního řádu a obzvlášť její korzáři z Dunkerque, Saint Mallo, La Rochelle, Bordeaux a nebo baskického pobřeží svého času doslova psali francouzské námořní dějiny.

*

Zábava námořníků v přístavní krčmě

Námořnické popěvky a písničky přitom plnily několikerý účel. Rytmické skladby pomáhaly zejména při obsluze lodi. Nejčastějším příkladem byl zpěv při vytahování plachet na stěžně, obsluze vratidla, čerpání vody a nebo při veslování. Důvod byl nasnadě – tato činnost vyžadovala přesnou souhru a koordinaci pohybů a zpěv tomu byl významnou měrou nápomocný. Z podobné kategorie pocházely i písně bretaňských rybářů, vytahujících těžké lodě na břeh. Takové popěvky měly zpravidla krátké a jednoduché sloky (většinou v podobě čtyřverší), které byly volně vázané a s ohledem na spojení s těžkou a vysilující prací byly okořeněny notně oplzlými výrazy.

Další námořnické písně a popěvky měly účel ryze relaxační a vyznačovaly se melodičnosti a tanečním rytmem. Jejich obsah byl na hony vzdálen jakémukoliv patosu a zpravidla si braly na mušku krajně neoblíbené nadřízené nebo více či méně naplněné milostné touhy a s tím samozřejmě související krajně nemravný obsah.

*Ještě v éře plachetnic začaly vznikat první námořní kapely

Vzhledem k tomu, že skladateli i interprety na palubách privátních plavidel byli zpravidla neškolení a nejen hudební „analfabeti“, dostávaly zde prostor skladby stejně tak originální jako maximálně jednoduché a snadné k zapamatování, aby se daly prozpěvovat sborem nad nějakým tím opojným mokem. Hlavním hudebním nástrojem býval povětšinou hlas a jen výjimečně se na lodích a nebo v přístavních krčmách objevil akordeon a nebo housle. K písním samozřejmě neexistovaly žádné notové zápisy a přenášely se z lodě na loď z generace na generaci pouze ústním podáním, které se lišilo v závislosti na interpretech a jejich způsobu podání.

Proto také zůstávají autoři námořnických písniček prakticky neznámí a o dochovaných popěvcích se tak hovoří jako o zlidovělých nebo tradičních. Přitom nebylo výjimkou, když se z tzv. pomalého synkopovaného pracovního zpěvu stala zrychlením tempa docela obstojná taneční skladba. Specifickým rysem námořnických písniček je také existence celé řady jejich obsahově, rytmicky i melodicky odlišných verzí. Obzvlášť někteří poddůstojníci prosluli kreativitou a jejich přičiněním vznikly například v případě jedné a téže písně dvě výrazně rozdílné variace: jedna pro „slušnou společnost“ a druhá plná sprosťáren pro prozpěvování v podpalubí lodi. Výjimkou nebylo, kdy se z torza starších písní složila zbrusu nová.

*

Podstatně odlišná situace panovala u válečného loďstva. Francouzská – a nejen francouzská – admiralita totiž přísně dohlížela na obsah písní, a repertoár toho, co se smělo na palubách válečných lodí prozpěvovat, podléhal přísné kontrole. Velení dohlíželo, aby prim hrály vlastenecké a bojové skladby a ne nějaké přisprostlé hospodské odrhovačky. Proto také pod těmito skladbami najdeme podepsané zpravidla skutečné profesionály.

*

Tygři sedmi moří 1.-2.

 Nakladatelství Ceskycestovatel.cz připravilo v návaznosti na svou „francouzskou“ sérii Tygři sedmi moří dvojici audio CD s tím nejlepším, co na dané téma v minulosti vzniklo a prostřednictvím pokračovatelů těchto tradic v podobě nejrůznějších folkových skupin stále vzniká.

Na prvním disku jsou přitom jednak melodie dvorních skladatelů krále Ludvíka XIV. – Jeana Baptisty de Lully (Marche Royal) a Marina Maraise (La Matelote, Le Basque) – za jehož vlády se korzáři těšili mimořádné přízni. Nejde o klasické korzárské skladby, ale hudbu, která přibližuje atmosféru 17. století. Další skladby pocházejí z repertoáru novodobých folklórních skupin specializujících se na námořnické písně jako francouzské Cabestan (Quand je suis parti de La Rochelle, Le capitaine de St. Malo), Les Bucaniers (Le Corsaire de Bordeaux) nebo Les Marins d’Iroise (Du rhum des femmes, Les Filles de Lorient či úchvatná skladba Skedou War Ar Rad). Milovníci něčeho tvrdšího pak nepochybně ocení ukázky německé skupiny Saltatio Mortis (Le Corsair) a nebo jejího kanadského protějšku Les Bâtards du Nord z Québeku (Le Fer La Mer La Biere), které reprezentují tzv. středověký metal.

CD 2 uvádí vojenská klasika v podobě vojenského pochodu z napoleonských časů, kdy mořím a oceánům vládl neohrožený korzár Robert Surcouf. A společně s ním skladby v podání folklórních skupin jako Chants des marins de la mer du Nord (La prise de Saint Helier), Les Marins d’Iroise (slavná Santiano) či antilsko-guyanská La Compagnie Créole (Belle Ile en Mer). Hudební těleso francouzské námořní pěchoty – Fusilier marin La France – má skvěle nastudovanou „korzárskou hymnu“ L’hommage de Surcouf (známou rovněž pod názvem Le 31 du mois d’aout na počest vítězství Surcoufovy korvety Confiance nad anglickým „eastindiamanem“ Kent). Stejnou skladbu si lze vyslechnout i v podání populární francouzské šansoniérky Colette Renardové. A další slavný francouzský šansoniér Charles Trenet je interpretem neméně populární skladby Le Blues du Corsair.

 © -CK-