Létající plachetnice

(FRANCIE 2012) Alain Thébault se narodil v roce 1962 ve znamení Panny a dodnes se v jeho duši střídají jako příliv a odliv okamžiky potrhlého šílenství a matematicky přesného a chladnokrevného rozvažování. Pro někoho možná nebezpečná kombinace, pro Thébaulta však hnací motor na cestě za uskutečňováním a překonáváním těch nejfantastičtějších snů…

Když bylo Thébaultovi pětadvacet let, zdálo se mu, že postavil plachetnici, která dokázala létat. Tou dobou on i celá Francie vzhlíželi jako k ikoně ke světově proslulému mořeplavci Eriku Tabarlymu, který měl za sebou už hezkou řádku vítězství v prestižních závodech plachetních lodí a v roce 1995 k nim dokonce připojil rychlostní rekord v hodnotě 30 uzlů za hodinu. Na plachetní loď to byl naprosto nevídaný výkon, nicméně Thébault už tehdy pracoval v přísném utajení na projektu, který měl tuto hodnotu výrazně překonat.

Ještě v roce 1987 spatřila světlo světa třetinová maketa tzv. Hydroptéry DCNS a v říjnu 1994 se uskutečnil její první „let“. Thébault mezitím kolem sebe soustředil tým nadšenců, kteří usilovně pracovali na high-tech plachetnici a jimž nic futuristického nebylo cizí.

Trvalo však dalších devět let, než byla Hydroptéra připravena lámat rekordy.

Ten první překonala Hydroptéra v rychlosti přeplavby Lamanšského průlivu mezi Doverem a Calais v únoru 2005. Toho nejoslnivějšího výkonu však dosáhla s posádkou špičkových mořeplavců v prosinci 2008 a v listopadu 2009, kdy opakovaně překonala pomyslnou „zvukovou bariéru“ plachetnic, za kterou je považována rychlost 50 uzlů za hodinu (cca 92 km/h).

Thébault dal za tím účelem dohromady tým složený z takových osobností jako Jean Le Cam (trojnásobný vítěz Solitaire du Figaro, vítěz Transat ve třídě AG2R a nebo dvojnásobný mistr světa mořeplavecké formule 40), dále Yves Parlier, Jaques Vabre, Jaques Vincent (osm plaveb kolem světa a 29 transatlantických přeplaveb) a také Luc Alphand (někdejší olympijský vítěz v alpském lyžování, vítěz rallye Paříž-Dakar a vynikající mořeplavec).

Hydroptéra má výtlak 4,7 t a je zkonstruována z karbonových kompozitů. Její délka činí 18 m, výška stěžně 24 m a plocha oplachtění 400 m2.

Její technologické tajemství přitom spočívá ve využití moderních poznatků z oboru aerodynamiky, aplikovaných na Archimédův zákon. Zatímco běžná loď díky svému velkému ponoru je v rychlosti značně limitována, Thébault se rozhodl pomocí podvodních křídel, používaných dosud jen  u motorových lodí, kontakt lodního tělesa s vodou snížit na nejnižší možnou míru. S pomocí těchto vztlakových křídel se tak podstatná část lodi může pohybovat až pět metrů nad mořskou hladinou, s kterou je ve styku prostřednictvím pouze 2,5 m2 plochy. Podvodní křídla přitom začínají fungovat už při rychlosti 10 uzlů a loď je schopná zrychlení z 20 na 45 uzlů (z 37 na 83 km/h) během pouhých deseti vteřin!

Komentáře nejsou povoleny.