Kráska z Rochefortu

(EVROPA 2013) Zatímco milovníci románů páně Dumasových si se jménem Rochefort spojí nejspíše zlotřilého padoucha ze Tří mušketýrů, milovníkům moří se nepochybně vybaví přístav na pobřeží Atlantiku, odkud v minulosti vyplouvaly na své vzrušující mise francouzští korzáři. Dnes by však asi jen málokoho napadlo hledat v jeho rejdě nějakou tu dřevěnou korvetu nebo fregatu. Nicméně právě do tohoto starobylého přístavního města proudí už po několik let stovky zvědavců z celého světa, aby se pokochali pohledem na nově vznikající repliku jedné takové plachetnice z časů, kdy mořím a oceánům vládly plachty a na stěžních se třepotal nechvalně proslulý „Jolly Roger“.

*

Model fregaty Hermione v měřítku 1:36

Celý projekt, považovaný zpočátku spíše za dílo bláznů než rozumně uvažujících lidí, se začal rodit v roce 1992. Jeho podstatou byl nápad postavit co nejpřesnější repliku fregaty L’Hermione, jejíž originál vznikl v 18. století právě v loděnicích v Rochefortu. Za tím účelem byla založena asociace Hermione-La Fayette, která měla zastřešit jak finanční, tak výrobní stránku projektu.

Předběžné studie trvaly do roku 1996 a v roce 1997 byla zahájena stavba vlastní lodi. V roce 2012 tak měla stavba za sebou patnáct let, přičemž s kompletním dokončením se počítá v roce 2015.

*

Řez fregatou Hermione z roku 1779

Je ironií osudu, že původní Hermione byla dokončena za pouhých šest měsíců v dubnu 1779 při nasazení tří set pracovníků! Nicméně na druhou stranu je třeba mít na zřeteli, že pracovní směna – tzv. královský den – v 18. století měla 12 hodin. Navíc dohledat dobovou dokumentaci a osvojit si tehdejší technické know-how nebylo nijak jednoduché. Původní plány lodi Hermione neexistovaly, ale naštěstí se podařilo objevit dokumentaci, která se zachovala od sesterské lodi Concorde, a kterou pořídili Britové poté, co fregatu v roce 1793 zajali a začlenili do Royal Navy. Kromě toho je potřeba vzít v potaz, že i když se jedná o co nejvěrnější kopii původní fregaty, nová Hermione musí splňovat řadu soudobých bezpečnostních předpisů a jejich skloubení s původní konstrukcí také není věcí týdne.

*

Pozvolna napouštěný dok s trupem lodi Hermione a detailem bočního otočného propulsoru systému POD

Původní L’Hermione byla poslední lodí tříkusové série 32-dělových fregat třídy Concorde, jejichž konstruktérem byl Henri Chevillard. Lodě Concorde, Courageuse a Hermione nesly po 26 dvanáctiliberních  a 6 šestiliberních kanónech a na vodu byly spuštěny postupně v letech 1777 až 1779.

Hermione zahájila svou bojovou službu během americké války za nezávislost. V březnu 1780 opustila přístav Port-des-Barques v ústí řeky Charente a zamířila do Bostonu, kam dorazila 27. dubna. Na palubě měla přitom VIP cestujícího, kterým nebyl nikdo jiný než Marie Joseph Gilbert Motier, markýz de la Fayette, pověřený ludvíkem XVI. pomoci Georgi Washingtonovi v boji proti Angličanům.

*

Paluba fregaty s bočními ochozy a palubní schůdky

Fregata patřila k nejmodernějším svého druhu. Vyznačovala se mimořádnou obratností a rychlostí (9 až 13 uzlů) a stabilitou (náklon mohl činit až 30 stupňů), což ji předurčovalo k plnění průzkumných účelů a doprovod těžkých řadových lodí. Není proto divu, že když se Angličanům podařilo zajmout Concorde a Courageuse, ochotně a bez váhání je začlenili do vlastní floty. Hermione takové „štěstí“ neměla a 20. září 1793 ztroskotala kvůli navigační chybě na mělčině u Le Croisic západně od Saint Nazaire.

*

Kovářská dílna, v níž se zhotovují původní technologií kovové součástky z výstroje fregaty

Nová Hermione byla založena v někdejším suchém doku Ludvíka XV. A poté, co bylo dokončeno vyspárování a trup obdržel nátěr podle dobového barevného schématu, mohl být dok pozvolna napouštěn vodou. Tempo napouštění přitom činí přibližně 50 cm po patnácti dnech. Důvod je nasnadě – dřevo musí nasát vyváženou vlhkost. Zajímavou „nepůvodní“ součástí fregaty jsou dva motory, jejichž instalace je dnes povinná pro všechny lodě této kategorie. Motory pohánějí tzv. PODy – otáčivé všesměrové propulsory (propulseur omnidirectionnel), umístěné po stranách pod zádí. Volba na ne přitom padla hlavně kvůli jejich relativně diskrétními vzhledu.

Převážná část konstrukce lodi byla svěřena francouzské společnosti Asselin. Nicméně hlavní ozdoba lodi – tři metry vysoká socha lva pod čelenem – je dílem britského výtvarníka Andrea Peterse, jehož společnost Maritima Wood Carving získala zakázku na její zhotovení coby vítěz výběrového řízení.

*

Pod střechou tohoto stanu se vytváří podstatné součásti „krásky z Rochefortu“

Současná Hermione má celkovou délku 65 m (délka trupu 44,27 m) a šířku 11,20 m. Pohotovostní výtlak činí 660 t, plný 1260 t a na stavbu bylo zapotřebí dřevo z 2 tisíc francouzských dubů. Celkem si konstrukce vyžádala respektive ještě vyžádá 400 tisíc dřevěných a kovových dílů a součástí, dále 25 km lan pro takeláž, 1200 čtverečních metrů plachtoviny pro 20 plachet a jednu tunu konopí pro vyspárování. Výška hlavního stěžně činí 56,5 m, z toho 45 m nad úrovní paluby. Neodmyslitelnou součástí výstroje je i dělostřelecká výzbroj, kterou tvoří šestadvacet 12-liberních kanónů na hlavní dělostřelecké palubě a dalších osm 6-liberek na horní palubě, jejichž celková hmotnost dosahuje 58 t. Celkové náklady na stavbu Hermione byly odhadnuty na 17 miliónů euro.

*

© CESKYKORZAR.CZ