Goliáš pomáhá titánům

Od časů legendární lodi Great Eastern se po mořích oceánech plavilo už bezpočet obřích plavidel. Nicméně běžný suchozemec si většinu z nich spojuje s luxusními transatlantickými a výletními linery, případně pak ještě s bitevními či letadlovými loděmi a nebo s tankery. Nicméně existují lodě – jmenovitě dvě – které jsou také obry svého druhu, ale co víc, ony ještě větší obry přepravují!

Tihle goliášové se jmenují Blue Marlin a Black Marlin a první z nich dal o sobě vědět už krátce po svém dokončení, když si ho za pozornosti světových médií pronajalo americké námořnictvo, aby do Států přepravil na své palubě torpédoborec USS Cole, poškozený v adenské přístavu záškodníky z Al Kajdy.

Obě lodi o čisté prostornosti 56 000 DWT fungují na bázi plovoucího doku a původně byly navrženy pro přepravu těžkých vrtných souprav. Byly postaveny v loděnicích CSBC v Kaohsiungu na Tchajwanu, každá z nich je dlouhá 217 m, pohon obstarává pohonná jednotka o výkonu 12 640 kW a jejich vybavení tvoří 38 kajut pro 60 osob, fitnesko, sauna a bazén.

Lodě, dokončené na přelomu let 1999-2000, vlastnila zpočátku norská společnost Offshore Heavy Transport, od níž si Blue Marlin pronajali i Američané. V červenci 2001 pak obě lodě odkoupilo nizozemské rejdařství Dockwiss Shipping. To nechalo obě lodi v roce 2003 rekonstruovat v jihokorejských loděnicích Hyundai Mipo Dockyard v Ulsanu a vybavit dvěma přídavnými otáčivými propulsory, které výrazně zlepšily manévrovací schopnosti.

Blue Marlin se vrátil do služby v lednu 2004 a krátce nato přepravil vrtnou plošinu Thunder Horse PDQ o hmotnosti 60 tisíc tun k dokončovacím pracím do Corpus Cristi u texaského pobřeží. V červenci následujícího roku naložil v Cádizu na svou nákladní plošinu plynárenskou soupravu Snøhit a během jedenáctidenní cesty ji dopravil do Hammerfestu na severu Norska.

Cesta vzbudila takovou pozornost, že ji po celou dobu sledovaly televizní štáby a natočily z ní dokument pro pořady Extreme Engeneering na Discovery Channel a Mega Movers na History Channel.

Přesto největší odyseu měl Blue Marlin teprve před sebou. V listopadu 2005 totiž opustil Corpus Cristi s nákladem obřího x-pásmového radaru pro Aljašku. Cestu přitom musel absolvovat kolem jihoamerického kontinentu, protože do panamského průplavu by se jednoduše nevešel. Po zdolání 15 tisíc mil zakotvil v lednu 2006 na Havajských ostrovech, odkud to měl do aljašského Adaku už „coby kamenem dohodil“…

V lednu 2007 pomohl Blue Marlin s přepravou obřích jeřábových souprav Rowan Gorilla VI a Galaxy II z přístavu Halifax do Severního moře a na léto 2012 mu připadl úkol dopravit z Cádizu do Melbourne válečné výsadkové plavidlo HMAS Canberra (LHD01).