Black Pirate

Hodnocení (IMDb.com):  7,1
 
USA, 1926, 94 min.
Původní název: Black Pirate
Režie: Albert Parker
Scénář: Jack Cinningham (podle povídky Douglase Fairbankse)
Kamera: Henry Sharp (černobílá kamera) & Hal Mohr, Georgie Cave (kamery Technicolor)
Distributor: United Artists

Hrají:
Douglas Fairbanks (vévoda Arnoldo/Černý pirát), Billie Dove (princezna Isobel), Anders Randolf (pirátský kapitán), Donald Crisp (pirát MacTavish), Tempe Pigott (Duenna), Sam De Grasse (pirátský poručík), Charles Stevens (dělostřelec), Charles Belcher (cestující šlechtic), E. J. Ratcliffe (guvernér)


Dobrodružství pirátů a korzárů zaujalo filmové tvůrce prakticky ve stejné době jako westerny, horrory a další dobrodružné žánry, tedy prakticky krátce po zrození kinematografie. Jejich úroveň byla samozřejmě kolísavá, kordy a šavle v rukou neškolených herců hrozily co chvíli nebezpečným úrazem, kostýmy mnohdy připomínaly ze všeho maškarní (ale to dnes platí i pro takové Piráty z Karibiku) a scénám námořních bitev chyběly pořádné plachetnice, takže se zhusta točilo v ateliérech (ale to koneckonců platí také i pro nejžhavější současnost).

Už starý dobrý Fairbanks věděl, že bez masivní reklamy se nedá prodat sebelepší produkt

Nicméně téma působilo natolik provokativně, že bylo jen otázkou času, kdy se ho chopí skuteční mistři svého řemesla. Ta chvíle nadešla v polovině 20. let, ve vrcholné éře tehdy ještě němého filmu. Projektu se neujal nikdo menší než tehdy už slavný herec, režisér, scénárista a producent Douglas Fairbanks, který měl za sebou role v kasovních trhácích jako Zorro mstitel (1920), Tři mušketýři (1921) nebo Zloděj z Bagdádu (1924).

Zkušený Fairbanks se pustil do natáčení (jako producent a představitel titulní role) s příkladnou velkorysostí, ale současně věnoval mimořádnou pozornost přípravám a ke spolupráci přizval jako režiséra Alberta Parkera, s kterým spolupracoval už dříve na snímku Arizona, a jednoho z nejzkušenějších režisérů a herců němé éry filmu Donalda Crispa, s nímž krátce předtím dokončil film Zorrův syn Don Q. Točit se navíc chystal tehdy novou technikou zvanou Technicolor, která umožňovala už jisté obarvení filmového materiálu. Muselo se přitom točit na dva filmové pásy, které byly po vyvolání zkopírovány na pozitiv a barevně otónovány. Předlohou ke scénáři se pak stala poněkud nečekaně vlastní Fairbanksova povídka (Fairbanks byl literárně činný pod pseudonymem Elton Thomas), ačkoli už tehdy se těšily mimořádné popularitě slavné romány Rafaela Sabatiniho.

*

Nejen filmy, ale i plakáty Fairbanksových filmů patří dnes do zlatého fondu světové kinematografie

SYNOPSE:

Film začíná přepadením lodi piráty, kteří ji vyrabují a posádku nemilosrdně odživotní. Z potopeného korábu se zachrání pouze otec se synem, kteří se uchýlí na nedaleký ostrov. Nicméně starší muž (ve filmu si ho zahrál Fairbanksův skutečný otec) podlehne zraněním, ale ještě před smrtí věnuje synovi pečetní prsten. Mladý muž otce pohřbí a přísahá pomstu. Mezitím kapitán pirátů se svým poručíkem zakotví na opačné straně ostrova, kde se rozhodnou zakopat část pokladu. Přitom se rozhodnou pobít piráty, kteří jim s uložením pokladu pomáhali, podle zásady, že „mrtví nemluví“.

Lodě z Černého piráta působily spíše jako poněkud excentrické hračky, nicméně lokace, kde se odehrávaly exteriérové scény, měly všechny atributy „pirátských“ ostrovů

Mezitím se rozhodne k pirátům připojit Černý pirát. Aby prokázal své vlohy a bojové umění, vyzve na souboj nejlepšího šermíře. V boji zkříží kord s vůdcem pirátů a zabije ho. Poručík obviní Černého piráta, že víc než pirátské řemeslo ovládá špinavé triky, a tak se Černý pirát na důkaz své „ceny“ rozhodne zmocnit celé lodi. To se mu povede, ale současně se snaží zabránit krveprolití a rabování a přesvědčí ostatní piráty, aby loď i s posádkou a pasažéry využili jako výkupné. Situace se poněkud zkomplikuje, když piráti na palubě objeví princeznu Isobel. Nicméně i tentokrát se Černému pirátovi podaří ostatním pirátům vysvětlit, že pokud zůstane nedotčená a neposkvrněná, poslouží jim jako záruka, že výkupné bude vyplaceno.

Čím jsou dnes Piráti z Kartibiku se svou Černou perlou, tím byl pro diváky i distributory v němé éře filmu „kasamač“ Černý pirát od Douga Fairbankse

Piráti se nakonec rozhodnou zvolit Černého piráta svým velitelem, což se však krajně nelíbí zástupci bývalého kapitána – poručíkovi. Vyplacení výkupného je stanoveno na poledne druhého dne a pokud by se tak nestalo, má se princezna stát poručíkovou kořistí a Černý pirát má skončit „na prkně“.

Značnou část nejrůznějších pirátských scén a kaskadérských kousků (jako sešup po trhající se plachtě) vymyslel už před bezmála stoletím Fairbanks

Čekání se vleče a napětí s každou minutou stoupá. Pirátský poručík se pokusí zmocnit princezny a zničit loď, ale v poslední chvíli se objeví Černý pirát s eskadrou guvernéra a v lítém boji nepřítele udolá.

V samém závěru pak Černý pirát odhalí svou skutečnou totožnost šlechtice a vévody a může dát naplno průchod své lásce k princezně, která dojme k slzám i starého piráta MacTavishe, kterého si s chutí zahrál Donald Crisp.

*

Součástí reklamní kampaně Černého piráta byly jednak černobílé fotky a jednak barevné kresby, zhusta jedné a téže scény

Černý pirát představoval klasický vysokorozpočtový výpravný blockbuster, jehož prvotním cílem bylo ohromit a dojmout publikum. Není divu, že mu tenhle kalkul nezůstali filmoví kritici dlužni a krátce po premiéře film ztrhali.

Tenhle vymyšlený příběh je to nejslabší, co Fairbanks vůbec kdy natočil, psal populární časopis Variety.

Film nabízí velkolepé scény, navléknuté však na chatrné příběhové niti,“ opřel se do snímku The New York Times.

Kritici z Variety se později dokonce otevřeně dotazovali, proč si Fairbanks raději nevybral Sabatiniho „hotový“ příběh kapitána Blooda.

V šermu se Fairbanks doslova vyžíval a jeho scény, v nichž neohroženě měří síly s přesilou alespoň půl tuctu protivníků, se staly pověstnými

Na každý pád Fairbanks mohl jejich starosti klidně hodit za hlavu, protože film si své publikum rychle našel a zařadil se mezi desítku nejúspěšnějších filmových hitů roku 1926.

A svým způsobem je film i názornou ukázkou toho, že nemáme podléhat okamžitým náladám a prvoplánovým recenzím filmových kritiků a kritiček (obzvlášť když jsme sami film neviděli), jejichž soudy se ostatně časem mnohdy ukážou jako poněkud pošetilé.

Fairbanksův příběh samozřejmě není žádný Shakespeare, ale nepostrádá pevnou kostru se vzrušujícími akcemi, obsahuje základní prvky solidní podívané v podobě krásné dívky, ze jejíž půvab se kordy prostě tasit musí, napínavé vyvrcholení  se šťastným koncem a dokonce i několik záblesků nadsázky a humoru.

Každá filmová generace má svůj idol. Ve 20. letech minulého století jím byl Doug Fairbanks

K vrcholům filmu patří nepochybně scéna, kdy se odpudivá pirátská sebranka kochá chlípným pohledem na krásnou dívku pod zamřížovaným sklápěcím poklopem a jak její dueňa marně prchá, aby skončila přímo v náručí podlého poručíka, a kdy si s ní piráti zle pohrávají a losují, kdo ji jako první zneuctí. A scéna, v níž se licituje o to, zda půvabná princezna přečká pirátské zajetí skutečně „nedotčená a neposkvrněná“ nepostrádá ani výrazný sexuální podtext.

O změně náhledu na film Černý pirát svědčí mimo jiné i skutečnost, že byl vybrán do registru pro záchranu mimořádně cenných děl Národního filmového archívu Spojených států.

© -CK-

 

Komentáře nejsou povoleny.