Tygr sedmi moří

Hodnocení (IMDb.com):  5,3
 
Francie-Španělsko-Itálie, 1966, 98 min.
Původní název: Surcouf, le tigre des sept mers
Režie: Sergio Bergonzelli & Roy Rowland
Scénář: José Antonio de la Loma, Georges de La Grandière, Gerald Savery, Giovanni Simonelli
Hudba: Georges Garvarentz
Kamera: Juan Gelpi
 
Hrají:
Gérard Barray (Robert Surcouf), Antonella Lualdi (Margaret Carruthersová), Terence Morgan (lord Blackwood), Geneviève Casileová (Marie-Catherine), Armand Mestral (kapitán Fell), George Rigaud (ministr námořnictva), Frank Oliveiras (Nicolas Surcouf), Gérard Tichy (Kernan), Alberto Cevenini (Garneray), Tomas Blanco (admirál Decrees), Caffarel (Blaise), Giani Esposito (Napoleon)  aj.
 
Distributor: Cinévog

Během 60. let minulého století zamířilo do kin celé Evropy několik filmových sérií, které odkojily celou jednu generaci vyznavačů dobrodružství a romantiky. Řada z nich dokonce pronikla i za tehdejší železnou oponu komunistického bloku a umožnila tamním milovníkům filmu okusit i jinou než údernickou a budovatelskou podívanou. A tak zatímco pro milovníky Divokého západu a indiánů se stal největším hrdinou rudý gentleman Vinnetou, další čekali před pokladnou kina na Tři mušketýry a kdo propadl kouzlu a vůni oceánů, ten si nemohl nechat ujít Tygra sedmi moří.

*

Žádný pořádný pirátský film se neobejde bez pořádných, tzn. věrohodně vyhlížejících dobových plachetnic

V historii kinematografie se samozřejmě nejednalo o nic převratného. Stříbrné plátno už dávno předtím brázdily nejrůznější korzárské a pirátské brigy, škunery či fregaty, nicméně filmy tohoto druhu byly nákladné a po 2. světové válce se navíc nad nejedním dobrodružným žánrem lámala hůl jako nad brakovým a překonaným. Nicméně jednou z tehdejších filmových velmocí, která navzdory kritikům a razantnímu nástupu tzv. neorealismu a nové vlny se stále držela i líbivého filmového „popu“ a lákala do kin na oddechové kostýmní filmy s historickou tematikou, byla Francie. Samozřejmě, že se nejčastěji obracela k vlastním pestrým dějinám, kde o hrdinné reky bez bázně a hany napříč staletími rozhodně nebyla nouze. A jedním takovým, který za císaře Napoleona lépe než všichni admirálové dokázal zvedat ze židlí anglické lordy a zvyšovat jim puls, byl korzár Robert Surcouf.

*

Gerard Barray, jedna z nejpopulárnějších hvězd francouzského filmu 60. let, jako kapitán Robert Surcouf

Osudy páně Surcoufovy jsou známé asi každému, kdo se někdy zajímal o plachty a stěžně. Mimo to nedávno vyšly v nakladatelství Ceskycestovatel.cz třídílné dějiny francouzských korzárů, kde samozřejmě nechybí ani pojednání o tomto nejslavnějším francouzském korzárovi.

Armand Mestral v roli bodrého kapitána Fella

Surcouf je dodnes považován za jakousi francouzskou námořní ikonu, po níž jsou pojmenovávány velké válečné lodi a jehož rodný přístav Saint Malo pořádá na jeho počest pravidelné oslavy. Není proto divu, že jeho osudy zaujaly i filmaře. V případě Surcoufa a jeho dobrodružství to však kupodivu nebyl nikdo z domácích tvůrců, ale italský režisér Sergio Bergonzelli (1924-2002), respektive jeho americký kolega Roy Rowland (1910-1995).

*

Jak se nechal v roce 2003 slyšet Gérard Barray v jednom interview, Bergonzelli ve skutečnosti nenatočil ani metr filmu a jeho jméno posloužilo producentům jen jako reklama.

*

Surcoufovi dělostřelci v plné pohotovosti

Bergonzelli debutoval ve filmu původně jako herec. Zpočátku vystupoval pod pseudonymem Siro Carme a jeho jméno je spojeno převážně s béčkovými tituly z oblasti westernů a nebo erotických filmů. Po pěti letech se nakonec rozhodl pověsit nepříliš výdělečné herecké řemeslo na hřebíček a dál se věnovat kariéře režiséra. Svůj první film Gli avventurieri dei tropici (Dobrodruzi z tropů) natočil v roce 1960 a o čtyři roky později i první italský spaghetti western Jim il primo (Jim první). Poté následovaly další westerny jako Uno straniero a Sacramento (Cizincem v Sacramentu) či MMM 83 Missione morte molo (MMM 83 mise smrti), aby v roce 1966 přišel na řadu Surcouf, le tigre des sept mers.

*

Surcouf a jeho láska Marie-Catherine (Genevieve Casileová)

Bergonzelli přistoupil natáčení s potřebnou velkorysostí ve francouzsko-španělsko-italské koprodukci a ke spolupráci navíc přizval zkušeného hollywoodského režiséra Roye Rowlanda (1910-1995), který měl úzké rodinné vazby na studio MGM (Rowlandovou manželkou byla neteř Louise B. Mayera).

*

V roli Surcoufova věrného bocmana Kernana se objevil herec Gerard Tichy

Do hlavních rolí byla obsazena celá řada tehdejších filmových hvězd v čele Gérardem Barrayem, který měl tehdy už za sebou kultovní filmové zpracování Tří mušketýrů (1961) a novou verzi podobně laděného šermířského hitu Scaramouche (1963). Pro natáčení pak byly vybrány náležitě exotické a atraktivní lokace, a co bylo obzvlášť pozoruhodné, Bergonzelli nepodcenil ani vzhled ústřední plachetnice, která dodala celému filmu ten pravý punc.

*

Antonella Lualdiová jako manželka Surcoufova úhlavního nepřítele lorda Blackwooda – Margaret Carruthersová

Vedle Barraye si ve filmu zahrála hlavní roli loď, jejíž vznik sahá do počátku 20. století. Byla postavena v roce 1915 v italském Viareggiu a pokřtěna Marcel B. Surdo. Jednalo se o 280-tunovou brigantinu, jejíž kariéra však po 2. světové válce ztratila jakoukoliv perspektivu a zdálo, že její osud je zpečetěn.

Trojstěžník Marcel B. Surdo v letech své největší filmové slávy

Nicméně v druhé polovině 50. let se ve Spojených státech začala chystat realizace vlasteneckým patosem prodchnutého snímku John Paul Jones o americkém korzárovi z válek o americkou nezávislost. Film produkovala hollywoodská společnost Columbia Pictures a jeho realizaci svěřila zkušenému australskému režisérovi Johnu Villiersovi Farowovi. Ten pochopil, že bez dvou až tří pořádných plachetnic nemůže natočit přesvědčivou podívanou, a tak se rozhodl vyhledat něco, co by se po patřičné rekonstrukci dalo použít.

Hoši od Royal Navy za kormidelním kolem

Farrow měl štěstí, že jeho bratranec Alan byl australskou jachtařskou legendou a rozuměl lodím jako málokdo. Společně s Gordonem Griffithem začal od roku 1956 pátrat v Americe i v Evropě, až nakonec objevil to „něco“ v zapadlém přístavu Trapani. Jednalo se o trojstěžník Marcel B. Surdo a o něco starší plachetnici Angiolina H. Obě lodi byly v dost zbědovaném stavu, ale když se v roce 1958 podařilo dovést ke zdárnému konci jednání o jejich odkoupení, mohly být přemístěny do přístavu Fiumincino, kde prošly důkladnou renovací. Poté se přesunuly do španělského přístavu Dénia na Costa Blanca, kam Farrow umístil svůj filmový štáb a kam posléze dorazila z Barcelony i třetí plachetnice.

*

Pal!

Film John Paul Jones odstartoval pestrou filmovou kariéru plachetnice Marcel B. Surdo, a protože její renovace se skutečně vydařila a dávala jí patřičný historický nádech, nebylo divu, že se ji rozhodl použít i Bergonzelli.

S hvězdami, lodí i atraktivními exteriéry pohromadě mohl nakonec ještě v roce 1965 přistoupit k natáčení na evropské poměry dosud nevídaného korzárského blockbusteru.

Vlastní zápletka těžila z různých životních peripetií Roberta Surcoufa, tu a tam přizdobených žádanou romancí.

*

Ve filmech o Surcoufovi se pyrotechnici už docela obstojně vyřádili

Tou ostatně začíná samotný filmový příběh, kdy Surcouf po návratu z jedné ze svých výprav zamíří za rejdařem Blaisem, aby ho požádal o ruku jeho dcery. Jenže rejdař má pro Marii-Catherine vyhlédnutou docela jinou partii v osobě vysokého důstojníka Chamblaise. Ten získává Blaisovi velké státní zakázky a ochotně korumpuje jiné, aby se sám nechal korumpovat. Samozřejmě, že v souboji o Marii-Catherine se ze Surcoufa i Chamblaise stanou nepřátelé na život a na smrt. Aby si získal slávu, bohatství a především lásku své milované, přijme Surcouf nabídku k nebezpečné misi do Indického oceánu, kde se má pokusit prolomit anglickou blokádu ostrova Mauritius.

*

Smrt pod kotlem roztaveného olova není rozhodně nic příjemného, ani když se jedná o zlotřilého padoucha…

Film se stal po svém uvedení do kin v srpnu 1966 okamžitě kasovním trhákem. Bergonzelli přitom vytěžil z natáčení dost materiálu i na druhý díl Le retour de Surcouf: Tonnerre sur L’Océan indien, uvedený u nás s poměrně značným zpožděním jako Pirát sedmi moří. Krom toho řada bitevních sekvencí byla později odprodána jiným filmařům a použita mimo jiné ve filmu Il corsaro nero s Terencem Hillem a Budem Spencerem (v české distribuci jako Pomsta černého korzára).

© -CK-

Komentáře nejsou povoleny.